Těšínské slezsko

Tajemství šlechtických rodů v Těšínském Slezsku

Složitá historie Těšínského Slezska je od dob středověkého osídlování až po první polovinu dvacátého století zásadním způsobem ovlivňována šlechtickými rody. Násilné přerušení majetkových vazeb, ke kterému došlo po ukončení obou světových válek, na straně jedné a vliv masivní důlní těžby na straně druhé bohužel způsobily zánik mnoha zajímavých a významných památek.

Tajemství šlechtických rodů v Těšínském Slezsku

Přesto se na působení šlechty na Těšínsku dochovala do současnosti řada hmatatelných stop. V několika případech jsou představovány hodnotnými architektonickými objekty, především zámky a zámeckými parky, jindy jsou spojeny s rozvojem hospodářství a jde obvykle o stále funkční průmyslové provozy nebo o objekty dopravní infrastruktury. Některé památky dokládají bouřlivé dějiny náboženských procesů a jiné jsou dokonce opředeny legendami vyvolanými silným vztahem místních obyvatel k některým představitelům své vrchnosti. Pro návštěvníka turistické oblasti Těšínského Slezska budou jistě také zajímavé informace o spojení dřívějších pojmenování s patrony některých turistických chat. 

Hlavní vliv měly především šlechtické rody vládnoucí tomuto kraji od konce 13. století. Právě tehdy se z Opolska vydělilo samostatné Těšínské knížectví v čele s piastovským knížetem Měškem. Piastovci, pro které bylo centrum jejich panství město Těšín také městem sídelním, zde vládli až do roku 1653. Někteří z nich zastávali významné funkce u dvora českých králů, kterým po celou dobu panování těšínská knížata vyjadřovala loajalitu a hlásila se tak k českému státu. Symbolickým příkladem je manželství posledního přemyslovce Václava III. s Violou, dcerou již zmíněného prvního těšínského knížete Měška. Jiným potvrzením vazby těšínských knížat na pražský královský dvůr a zároveň dokladem jejich vlivu na dějinné události evropského významu je aktivní zapojení Přemysla I. Nošáka, vnuka Měška, do diplomatických aktivit císaře Václava IV.

Po smrti posledního příslušníka tohoto rodu na těšínském stolci, kněžny Alžběty Lukrécie, přešlo Těšínsko jako odumřelé léno českých králů do rukou Habsburků. Těšín se tak stal sídlem pouze jejich správců. Avšak angažovanost Habsburků, především v rozvoji hospodářství, v prosazování rekatolizačních procesů, nebo v zajišťování strategicko-vojenských zájmů na Těšínsku byla značná. S jejich jmény se pojí vybudování tzv. Severní dráhy Ferdinandovy z Vídně do Bohumína, iniciované císařem Ferdinandem V., nebo založení Třineckých železáren arcivévodou Karlem. Za I. světové války měl v Těšíně své sídlo i generální štáb rakousko-uherské armády, kdy v jeho čele stál poslední těšínský kníže – arcivévoda Fridrich.

Významným způsobem ovlivnil Těšínsko rovněž rod Larisch-Mönnichů, kterému od 90. let 18. století až do konce 2. sv. války patřily rozsáhlé majetky v okolí Karviné, především pak zámky Fryštát a Solca. Druhý jmenovaný zanikl v 50. letech 20. století. Zámek Fryštát je však po své rekonstrukci v současnosti perlou mezi památkami Těšínského Slezska. Také tento rod dosáhl evropského povědomí. Hrabě Jan zastával v 60. letech 19. století za panování císaře Františka Josefa I. funkci ministra fi nancí tehdejší rakouské vlády, hrabě Jindřich pak mohl díky svým kontaktům hostit na zámku Fryštát začátkem 20. století dokonce následníka trůnu arcivévodu Ferdinanda d´Este, německého císaře Viléma II., či bulharského cara Ferdinanda. Tento hraběcí rod se na Těšínsku velkou měrou zasloužil o rozvoj černouhelných dolů.

Osobitou stopu zanechal v kraji také Mikoláš Taafe, příslušník irského šlechtického rodu. Dobu, kdy byl majitelem fryštátského panství, zde připomínají dvě sochy patrona Irska – biskupa sv. Patrika, pravděpodobně jediné v celé České republice.

Pro návštěvníky Těšínského Slezska tak mohou vybrané památky připomínající zdejší šlechtické rody představovat jak překvapivé atraktivity, tak zdroj zajímavých informací. Pro zájemce o dějiny pak jsou potenciálem inspirace k vyhledávání dalších historických stop a tím k hlubšímu poznání a pochopení svébytnosti tohoto kraje.

Památky na šlechtické rody v Těšínském Slezsku
HABSBURKOVÉ 
1. Naučná stezka Mionší


Oblíbené místo loveckých výletů arcivévody Fridricha Habsburského, posledního těšínského knížete a velitele generálního štábu rakousko-uherské armády v letech 1914-1916 v Těšíně. Je mu věnována část informací druhého panelu naučné stezky Mionší. Naučná stezka je přístupná od června do poloviny září.

2. Toleranční památník na Goduli a pamětní deska na Čantoryji


Dvě lokality připomínající tajné setkávání a bohoslužby slezských evangelíků v období nástupu rekatolizace po ukončení třicetileté války a po převzetí Těšínska do přímé správy Habsburků, především za vlády císařů Ferdinanda III. a Leopolda I. Na Goduli připomíná toto období mohyla z roku 1931. Byla zde instalována Evangelickou maticí Třanovského u příležitosti 150. výročí vydání tolerančního patentu císařem Josefem II., který evangelíkům vrátil alespoň částečně svobodu jejich vyznání. Na Čantoryji se zmiňuje o tajných bohoslužbách 3. zastavení Rytířské naučné stezky. Nedaleko ní, v místě nazývaném Zakámen, je pak umístěna na skále, pod kterou se evangelíci scházeli, pamětní kovová deska. Společnými iniciátory tohoto připomenutí byli v r. 1992 obec Nýdek a Slezská církev evangelická augsburského vyznání.

3. Třinecké železárny


Hutní společnost založená v r. 1839 arcivévodou Karlem Habsburským. V současnosti je „Werk“, jak jej zaměstnanci i obyvatelé Těšínska dodnes v souladu s místním nářečím nazývají, úspěšným průmyslovým podnikem s výrazným vlivem na společenský život města a okolního regionu. Jeho historii se věnuje také stálá expozice Muzea Třineckých železáren a města Třince.

4. Turistické chaty na Čantoryji a na Javorovém


Stavby německého turistického spolku Beskiedenverein připomínající počátky rozvoje turistiky z přelomu 19. a 20. století. Obě byly pojmenovány po tehdejších Habsburcích, kteří vládli na Těšínsku: chata na Čantoryji po arcivévodkyni Izabele, patronce spolku Beskiedenverein a choti arcivévody Albrechta a chata na Javorovém po arcivévodovi Fridrichovi (viz. rovněž bod 1. – naučná stezka Mionší)

PIASTOVCI 

5. Jablunkovské šance


Raně novověké opevnění chránící slezsko-uherskou hranici. Bylo vybudováno a posléze zdokonalováno v 16. a v 17. století za vlády posledních piastovských knížat Václava III. Adama, Adama Václava a Alžběty Lukrécie. V jeho údržbě a přestavbách pokračovali později také Habsburkové. Bylo obsazeno stálou vojenskou posádkou z vybraných místních Valachů. Vojenský význam začalo ztrácet v 19. století. V současnosti je připomínají již pouze torza obranných zdí, valů a příkopů.

6. Kostel Povýšení sv. Kříže v Bystřici nad Olší


Jeden z šesti dřevěných kostelů na území turistické oblasti Těšínského Slezska. Od počátku byl pod patronátem těšínských knížat, a to i poté, kdy po Piastovcích přešlo Těšínsko do rukou Habsburků. Původní kostel byl vystavěn zřejmě v osmdesátých letech 16. století v období vlády těšínské kněžny Sidonie Kateřiny. Jako zchátralý však byl v 90. letech 19. století rozebrán a na jeho místě byl postaven
v novoromantickém stylu kostel nový. Významný podíl nákladů na výstavbu nového kostela nesl především patron arcivévoda Fridrich Habsburský.

7. Kostel sv. Vavřince v Těrlicku-Kostelci


Církevní stavba představující přerůstání odkazu šlechtických rodů na Těšínsku do legend. Pojí se k ní několik variant lidových pověstí o Černé kněžně. Jedna z nich vypráví, že pro zdejší lid hodná těšínská paní chtěla být po své smrti pohřbena na vesnici – blízko svých poddaných. Stalo se tak právě na kopci nad Těrlickem, kde byl poté postaven i dřevěný kostel a ten mu dal také své jméno – Kostelec. Přestože na jeho místě později vznikl kostel nový, Černá paní se v něm zjevuje dodnes. Předlohou lidové fantazie byla nejpravděpodobněji kněžna Sidonie Kateřina, manželka knížete
Václava III. Adama, která po jeho smrti koncem 16. století na Těšínsku také vládla.

LARISCH- MÖNNICHOVÉ 

8. Zámek Fryštát


Původně se jednalo o gotický hrad založený těšínskými Piastovci. V roce 1792 jej zakoupil hraběcí rod Larisch-Mönnichů, který jej postupně zveleboval do dnešní empírové podoby. Larisch-Mönnichové jej vlastnili do konce 2. světové války, kdy byl zkonfiskován. Poslední rekonstrukce proběhla v letech 1994 – 1997. Po ní se stal zámek přístupný veřejnosti a představuje „perlu“ mezi historickými památkami Těšínského Slezska. Hlavní sezona na zámku je od dubna do října, celoročně otevřená je expozice Národní galerie. V okolí zámku se nachází rozsáhlý zámecký park.

9. Zámek, letohrádek a socha sv. Jana Nepomuckého v Těrlicku


Menší památky připomínající majetky Larisch-Mönnichů na těšínském venkově. Obě budovy sloužily jako zázemí správců. V současnosti jsou v soukromých rukou. Socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1778 u zámku je kvalitním barokním uměleckým dílem ozdobeným šlechtickým znakem původních majitelů. K letohrádku se váže pověst, možná i reálné konstatování. V minulosti na něj navazovala poměrně mohutná - asi 300 m dlouhá „hladová zeď“. Prý ji nechali v době velké neúrody ve čtyřicátých letech 19. století postavit majitelé proto, aby chránila jejich sad před hladovými vesničany. Byla však postupně „rozebrána“ a v současnosti z ní zbylo pouhé torzo.

TAAFOVÉ 

10. Sochy sv. Patrika v Karviné a v Dolní Lutyni


Dvě barokní sochy připomínající hrabata Taafy, kteří vlastnili v 18. století panství ve Fryštátu a Dolní Lutyni. Sochy biskupa sv. Patrika, který je patronem Irska, jsou jako památky na působení šlechtického rodu irského původu odkazem vpravdě symbolickým. Je zároveň velmi pravděpodobné, že jsou jedinými sochami tohoto světce v celé České republice. Obě jsou datovány rokem 1749 a jsou tak spjaty s tehdejším majitelem hrabětem Mikulášem Taafem. V Dolní Lutyni se socha sv. Patrika nachází v areálu kostela sv.Jana Křtitele, v Karviné – Fryštátu si ji lze prohlédnout u kostela Povýšení sv. Kříže.

  • Publikováno: 4.1.2017
  • vytisknout vytisknout